Ilúzie a cynizmus

Nastal čas osláv. Východná Európa oslavuje dvadsiate výročia jesenných revolúcií 1989, ktoré boli začiatkom epochy demokracie v bývalých komunistických krajinách. Bohužiaľ, tieto výročia sa oslavujú v nie najlepších časoch. Nové režimy v týchto krajinách prežívajú ťažké obdobie krízy - sociálnej, politickej i ekonomickej, tak ako celá Európa. Pre mnohých ľudí je to akoby čas stratených ilúzií. Entuziazmus konca osemdesiatych rokov sa zmenil na iróniu. Najväčšia bieda nie je v tom, že po dvadsiatich rokoch zmeny je Východ Európy oveľa biednejší ako Západ. A možno ani nie v tom, že materiálne podmienky na život pre väčšinu sú ešte ťažie ako za vlády komunizmu. Ani nie v sociálnej ochrane a komunistického maľovania ružovej budúcnosti. Hlavný problém spočíva v neexistencii perspektívy, cieľa a zmyslu života spoločnosti.

Dubček - porazený konkurent

Priebeh celej akcie stretnutia manifestujúcich študentov s políciou sa prezentuje na filmových záberoch ako veľkolepé dramatické divadlo boja za slobodu. „Sametová revoluce“ bola pripravená perfektne. Heslá ako „Máme holé ruce“, „Nechceme násilie“ či „Nie sme ako oni“ sa stali symbolom postupného, „nežného“ prevzatia moci. Pravdou je, že v ten deň, dopredu načasovaný piatok 17. novembra, bola nežnosť len na strane študentov, nie príslušníkov Zboru národnej bezpečnosti. Dievčatá rozdávali ťažkoodencom z radov polície kvety a študenti sa bez známok agresie snažili dostať zo zovretia bezpečnostných zložiek. Napriek tomu „zaúradovalo“ vodné delo a obušky. Lekárska komisia oznámila, že bolo zranených 568 ľudí. Pripravená intriga - falošná správa o smrti študenta Martina Šmída akcelerovala v spoločnosti napätie a masové protesty. V sobotu vyhlásili divadlá týždenný štrajk a v nedeľu sa v byte Václava Havla zišli vedúci signatári Charty 77 a členovia nezávislých iniciatív, aby sa dohodli na vzniku Občianskeho fóra (OF), ktorého koncepcia bola schválená už pol roka pred prevratom.

Analýza 17. listopadu

Nejdůležitějším – životně významným úkolem skutečných politických garnitur moderních států druhé poloviny XX. století i současnosti je zajištění KONTINUITY MOCI.1984 a jím vybudovaný - omlazený zpravodajský tým. Neobyčejně schopný, inteligentní, pragmatický a vzdělaný šéf tajných služeb a diplomat vypěstil z bývalých prominentů komunistického režimu (Sacharov, Bonnerová, Medvěděv a další) použitelné disidenty, jako strategickou zálohu pro nadcházející změny. O tom, že tyto změny jsou neodvratné, věděla KGB velice dobře od roku 1972, kdy byly pod jejím dohledem podepsány první smlouvy mezi SRN a NDR o částečné normalizaci vztahů mezi oběma státy. Připravovala se mírová smlouva s Německem a v jejím důsledku i sjednocení země, tedy faktický rozpad Východního bloku. Tyto změny se musely logicky promítnout do politického a společenského klimatu celé Evropy, o čemž nepochybovaly ani dobře informované a ke spolupráci ochotné zpravodajské služby Západu, zejména partnerská CIA. Bylo by sebevražedné, kdyby nastávající vývoj nebyl podroben vzájemně korektní kontrole.

Z prejavu Václava Havla v decembri 1989

Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků… Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, pak bych se chtěl věnovat práci dramatika.

Stránky

Top