Sťahovanie národov?

„Sťahovanie národov“ je nemecká historiografická doktrína z 19. storočia, od ktorej sa odvíjajú ďalšie „historické“ tézy a doktríny pochybnej hodnoty. Skôr, ako sa jej budeme venovať, venujme trochu pozornosti dlhému obdobiu pred týmto „sťahovaním“. Európa bola osídlená človekom už v praveku a hoci tu nevznikli prvé známe civilizácie ako na Níle, Eufrate a Tigrise, Induse či Žltej rieke, aj v Európe kontinuálne pokračoval vývin človeka do jeho ďalších vyšších štádií. Archeologicky je dokázané, že človek už v štádiu svojho lovecko-zberateľského vývoja osídlil celý európsky kontinent a že na celej ploche Európy žil už ako roľník prinajmenšom od neolitu (5.000 rokov pred n.l.).

Kdo byli dávní stavitelé velkých pyramid?

Na zodpovězení téhle otázky se musíme přesunout do dob nejstarších, o kterých se dochovaly vůbec poprvé nějaké písemnosti. Navštívíme jižní Mezopotámii, která nám v lecčems napoví. Žil zde národ Sumeru, jejich historie se datuje od roku 3500 let př.n.l. V jejich náboženství se objevuje víra ve vícero bohů a to konkrétně ve 12 nejdůležitějších, kteří se obměňovali. Pantheon a události sumerských bohů se prolínají napříč naší historií po celém světě. Až teprve v křesťanství se píše o jednom bohu, ale i v Bibli - Genesis jsou zmínky o bozích, k těmto nepřesnostem muselo samozřejmě dojít, protože i biblické příběhy se nevyhnuly popisu sumerských událostí. V Egyptě, Řecku, Indii, Střední a Jižní Americe nebyla žádná jiná božstva než ta sumerská, která žila v pospolitosti s lidmi tehdejší doby, která odešla, ale slíbila, že se vrátí.

Dávní astronomové

Již v Mezopotámii Sumerové používali rozdělení stupňů kruhu na 360, které používáme dodnes v geometrii a astronomii, ale jak se k tomu dopočítali? Používali ne stovkový systém, ale šedesátkový, neboli sexagesimální číselnou soustavu, kterou pak zdědili Babyloňané, začali číslem 6x10x6... a to Sumerové použili pro popis kruhu, 360 opět vynásobili x 10 a to je 1 sar což je 3600 pozemských let a přibližně jedna otočka Nibiru kolem Slunce. Nibiru se nekryje se Zemí!

Nebeské symboly Mezopotámie

Pokračujeme v seznamu základních symbolů Staré Mezopotámie. Zaměříme se tentokrát na symboly nebeských těles a bohů.
Rozdělení nebes
Bohové, Démoni a symboly starověké Mezopotámie[1] str.32
V babylonské astronomii byl východní horizont rozdělen do tří vertikálních pásem, „cest" Enlila, Anua (An) a Ey (Enki), která se používala k určení postavení osmnácti souhvězdí zvěrokruhu uznávaných asi od roku 1000 př.n.1. Později byla tato souhvězdí přiřazována jednotlivě nebo v párech ke dvanácti měsícům a naznačila tak pozdější zvěrokruh.
Bylo známo pět planet: Merkur (zvaný „Skákající"), Venuše, Mars, Jupiter (zvaný „Přívoz") a Saturn (zvaný „Stálý").
Mnoho názvů souhvězdí bylo stejných nebo podobných těm, která přinesl do moderního světa řecký astronom Ptolemaios (asi roku 150 n.l.).
Bohové, Démoni a symboly starověké Mezopotámie[1] str.102
Podle jedné tradice existovala tři nebe položená nad sebou. Na nejnižším byly hvězdy, střední nebe bylo domovem Igigú a nejvyšší Anua (An).
Podle jiné, astronomické, tradice byl východní horizont rozdělen na tři vertikální pásy.

Stránky

Top