Zápisky z minulých životů: Zbloudilé duše - Nenávist až za hrob (Poznání ve Světle)

Všude kolem sebe vidím žlutý písek. Je teplo, svítí slunce, ale je tlumeno oblaky. Fouká vítr. Jdu s karavanou. Vedle mě jde velbloud. Jdu pěšky. Jenom s nima cestuju, jinak k nim nepatřím. Jsem muž, kolem třiceti let. V karavaně mám i ženu. Vítr fouká, je to nepříjemné. Velbloudi začínají být neklidní. Zastavují se, snažíme se je táhnout dál, ale oni nejdou. Vidím oblak písku. Přichází až k nám a zahaluje slunko. Je to písečná bouře (chvění nohou). Všichni ležíme. Přichází to poměrně rychle. Nestačili jsme se na to připravit.

Zápisky z minulých životů: Uškrcena otčímem (Poznání ve Světle)

Je začátek dubna roku 1972. Jmenuju se U***** H***, žiju v N***** ve městě K******. Je mi šestnáct let a chodím na gymnázium. Mám dlouhé světlé vlasy a modré oči. Trochu špičatý nos, úzké rty, úzký obličej. Jsem štíhlá. Na sobě mám růžové tričko a domácí modro bílé kalhoty. Narodila jsem se 3.*. 19** v K********. Náš dům má dvě patra. Dům je ponurý a smutný. Je to zděný dům, je starý a má růžovou barvu. Ulice se jmenuje G*******, číslo domu je 9. Patří nám celý dům. Bydlím s maminkou, jmenuje se jako já U*****, příjmení má S****** a nevlastním otcem (bolestný výraz). Jeho jméno si nevybavuju (pláč). Má světlé vlasy, široký obličej, šedé oči, široký nos a světlé, neprokrvené rty. Je trochu silnější. Je mu přes čtyřicet let. Dělá nějakého nadřízeného na stavbě. Přesně nevím, nikdy jsem u něho v práci nebyla. Má jiné příjmení než já, jmenuje se K*** (hláskuje) S****** (pláč). Ještě s námi bydlí paní, co nám pomáhá v domácnosti.

Zápisky z minulých životů: Neuvážený slib (Poznání ve Světle)

Je rok 1721. Su mladý, krásný muž. Jmenuju se nějak na Ž, dál nevím. Je mi dvacet let. Cítím se silný a mám radost ze života. Jdeme bojovat za svou vlast, ale nějak si to neuvědomuju. Je nás hodně. Je to ve Francii. Svítí slunce, vidím jeho zář. Jsem na sebe pyšný. Do války jsem šel dobrovolně. Bojujeme s Němci. Nemůžu dýchat, někdo mě sem střelil (chytá se za krk). Mám tu krev, i na prsou. Mám strach (těžké dýchání). Mrtví mi i nohy, dostal jsem to do páteře. Už nedýchám, jsem smířený s koncem. Před smrtí myslím na maminku, je stará a nevím, kdo se o ni postará. Maminka se o mě bojí, nechtěla, abych šel (pláč).

Zápisky z minulých životů: Konec alkoholika (Poznání ve Světle)

Žiju na kraji vesnice. Je to v severní části Balkánského poloostrova. Je tu hodně zvlněná krajina. Hodně se tu pěstuje obilí, kukuřice a dobytek. Vnímám jak mám zatemněné vědomí. Jde mi jenom o to jak ten alkohol získat. Chodím krást. Obilí a cukr. Kukuřice se podrtí a nechá ve vodě. Mám hrnec na to vypalování, otevřené ohniště s průduchem ve střeše. Chýše je celá zbědovaná. Pár kusů nábytku, police a zvednuté místo na postel. Jsem starší odpudivý muž, je mi 46 let. Jsem takové hnusné, smradlavé hovado. Doma mi dochází alkohol. Musím naklíčit obilí a pak ho vypálit. Jsem odpudivej a lidi mě nemají rádi. Přes den jsem zalezlej, teď je večer. Je šero a já kradu z obilný jámy obilí. Jáma je vymazaná hlínou a vypálená ohněm. Tam se nasype obilí a přikryje slámou. Už je jaro, zásoby se tenčí. Vracím se s obilím domů. Žena zemřela a dítě uteklo hned jak bylo samostatné. Všechno vidím jako v oparu. Třesou se mi ruce, hůř vidím. Piju denně.

Stránky

Top