Darja Fusková: TANEČNICE

„Jdi,“ řekl ji a ona najednou stála před branami chrámu, před ní jen písek pouště, nad niž se tetelil horký vzduch. Měla stejný strach jako tenkrát, když zde stála poprvé. Jenže tenkrát se bála vejít dovnitř. Tiskla se k sukním své chůvy, v očích slzy a v duši zmatek. Nechápala, proč ji tenkrát poslali pryč. Proč ji při narození zasvětili chrámu, aby tam tančila. Bylo ji pět a brána se nad ní tyčila jako obrovská překážka, která ji oddělí od světa, který znala. Když se otevřela, uviděla nádvoří plné stromů a cest. Byla tehdy překvapena záplavou zeleně uprostřed pouště, skrytou za zdmi hradeb chrámu.

Darja Fusková: BEZEJMENNÝ IV.

Ráno si ho dala zavolat. Udivilo ho to, měli se setkat až v chrámu. Stál před ní a prohlížel si ji. V plášti, který mu vnutil Šaj, než odcházel, mu bylo horko, ale nesundal si ho.
Byla mladá, mladší než předpokládal. Dívala se na něho a netvářila se spokojeně.
„Tak to jsi ty?“ řekla a sklonila se k němu. Dala pokyn, aby je nechali o samotě. Její sloužící odešli, ale Šaj zůstal stát na místě. Obrátila se k němu a znova na Achboinua: „Chci s tebou hovořit o samotě.“

Darja Fusková: BEZEJMENNÝ III.

Neletěl se starcem, ale s mužem, jehož pleť měla barvu bronzu. Byl větší než oni a jaksi mohutnější. Neletěli ve velkém ptáku, ale v něčem, co mělo lopatky, které se otáčely kolem. Dělalo to hluk, jako velký skarabeus. Vznášeli se nad údolím a pohybovali se kolem skal. Křičel na muže, když potřeboval, aby se k něčemu přiblížili či slétli níže. Byl tak zabraný do svého úkolu, že ztratil pojem o čase. Znova a znova létal dokola ve snaze zapamatovat si všechny detaily.

Darja Fusková: BEZEJMENNÝ II.

Z této lekce měl vždy špatný pocit. Nauka o kamenech mu nešla. Připadal si jako hlupák. V ruce kámen, studený a tvrdý. Položil ho před sebe a do ruky vzal další. Lišil se barvou, velikostí i strukturou, ale co s tím dělat dál, to nevěděl. Pak uslyšel za sebou kroky. Otočil se. Otočil se se strachem, učitel byl přísný.
Kráčela pomalu k němu a holí sledovala místo před sebou. Našlapovala tiše, i když její chůze postrádala onu jistotu vidoucích. Vstal a šel k ní. Srdce mu začalo bušit na poplach, kolem žaludku měl divný pocit, který zneklidňoval – příjemný i nepříjemný. Chytil ji za ruku.

Stránky

Top