Gaius Julius Caesar (100-44 př.n.l.) byl možná nejslavnější panovník starověku. Jeho vláda nad Římskou říší de facto ukončila téměř 500 let republiky a její striktní „demokratické“ dělení moci mezi víc lidí ve státě. A začala epochu samovládců - císařů, která vydržela dalších 500 let až do zániku říše (oficiálně se však uvádí, že éra císařství začíná až s jeho adoptivním synem Oktaviánem). Zajímavostí je, že dnešní výslovnost příjmení „cézar“ vznikla až ve středověku, původně se vyslovovalo „kaisar“.

Karel Wágner | V rámci daných historických faktů se zde pokusím nastínit jednu z kapitol historie vědy, ve které figuroval vý­zkum pro­jevů medi­umity, jímž se v minulosti zabývala celá řada renomovaných vědců. Pod­pora takovýchto vý­zkum­ných aktivit ze strany vědeckého establišmentu byla margi­nální, tedy okrajová. Což vedlo od ignorování takovýchto vý­zkum­ných aktivit vědeckým main­strea­mem až k jejich postupné de­ho­nestaci.

V Uhorsku sa ako úradná reč používala latinčina až do roku 1786, kedy Jozef II. dekrétom vyhlásil za úradný jazyk rakúskej monarchie nemčinu. Vo všeobecnosti to spôsobilo nevôľu a odštartovalo v Uhorsku nárast maďarského nacionalizmu. Po rakúsko-uhorskom vyrovnaní v roku 1867 sa rovnako ako v iných krajinách, i v Uhorsku šíril maďarský jazyk centrálne z hlavného mesta.

„Pôvodne to nemala byť kniha, snáď len niekoľko článkov, ktoré mali upozorniť na určité zaujímavé súvislosti. Články nemali konkurovať dejinám, ani ich prepisovať, mali iba trochu poštekliť. Postupne sa mi však odkrývali ďalšie a ďalšie udivujúce fakty a veľké množstvo „náhod“. Šteklivé texty presiahli viac ako sto strán a podivným súvislostiam nebolo konca. Moje poznámky začali nadobúdať podobu knihy. Zároveň s pribúdajúcimi dátami som sa dostal do bodu, kedy som sa musel rozhodnúť – akceptovať súčasný historický stav a poukázať na množstvo dejinných nezrovnalostí, alebo všetko zmietnuť zo stola a vytvoriť obraz iný. Nakoniec som našiel spôsob, svojské riešenie, ako urobiť jedno i druhé.“