Uhor-uhorský sa pôvodne vzťahoval na obyvateľstvo hovoriace sklavónskym jazykom teda na Slovänov, dnes jazykovo Slováci, Moraváci, Slavónci, Chorváti, Slovinci, Rusíni; ale geneticky všetci obyvatelia bývalého Uhorska, vrátane dnešných Maďarov. Tento pojem sa „lámal“ (postupne menil) v období maďarizácie – rozumej v období jazykovej a „kultúrnej“ reformy (úpadku). Celý tento podivuhodný proces je pekne odsledovateľný v živote svetoznámeho slovenského skladateľa Franca Lista. (Táto časť je v prevažnej miere spracovaná na základe výsledkov výskumu Miroslava Demka.)

Gaius Julius Caesar (100-44 př.n.l.) byl možná nejslavnější panovník starověku. Jeho vláda nad Římskou říší de facto ukončila téměř 500 let republiky a její striktní „demokratické“ dělení moci mezi víc lidí ve státě. A začala epochu samovládců - císařů, která vydržela dalších 500 let až do zániku říše (oficiálně se však uvádí, že éra císařství začíná až s jeho adoptivním synem Oktaviánem). Zajímavostí je, že dnešní výslovnost příjmení „cézar“ vznikla až ve středověku, původně se vyslovovalo „kaisar“.

Karel Wágner | V rámci daných historických faktů se zde pokusím nastínit jednu z kapitol historie vědy, ve které figuroval vý­zkum pro­jevů medi­umity, jímž se v minulosti zabývala celá řada renomovaných vědců. Pod­pora takovýchto vý­zkum­ných aktivit ze strany vědeckého establišmentu byla margi­nální, tedy okrajová. Což vedlo od ignorování takovýchto vý­zkum­ných aktivit vědeckým main­strea­mem až k jejich postupné de­ho­nestaci.

V Uhorsku sa ako úradná reč používala latinčina až do roku 1786, kedy Jozef II. dekrétom vyhlásil za úradný jazyk rakúskej monarchie nemčinu. Vo všeobecnosti to spôsobilo nevôľu a odštartovalo v Uhorsku nárast maďarského nacionalizmu. Po rakúsko-uhorskom vyrovnaní v roku 1867 sa rovnako ako v iných krajinách, i v Uhorsku šíril maďarský jazyk centrálne z hlavného mesta.