Na onen chladný, jasný jarný deň v roku 1974 nikto z čínskeho Lin-tchungu nikdy nezabudne. Na miestach, kde ešte pred niekoľkými okamihmi traja mladí roľníci spoločne pracovali, po nich na zlomok sekundy zostal iba obláčik vyzrážaného dychu.

Tento článek pojednává o Viktoru Schaubergerovi, velmi sečtělém, ale formálně nevzdělaném muži, který většinu svého života strávil pozorováním a učením se od přírody. Jeho hluboké pohledy a aplikace jsou ve své jednoduchosti tak nádherné, tak harmonické s přírodou, že jeho práce a myšlenky si zaslouží větší uznání. Naše planeta opravdu volá po vynálezech založených na biotechnologii, jako například Schaubergerově, aby se staly normou pro naši průmyslovou ekonomiku.

Mistrovské umění středověkých stavitelů vyvolává dodnes obdiv, úžas i prostou zvědavost. Přestože se to může zdát nepochopitelné, rozluštit tajemství tehdejších stavebních postupů se nepodařilo ani pomocí nejmodernější výpočetní techniky. Znovu postavit gotickou katedrálu z kamenů by tak v současné době pravděpodobně nikdo nedokázal. Zvláště pokud by měl k dispozici pouze dobové stavební prostředky.