Po většinu svého života cestoval Ignacio Carrillo vesnicemi severní Kolumbie. Po celou dobu hrál tradiční písně na svojí harmoniku, legendární nástroj, o němž se říkalo, že kdysi patřil ďáblu. Nakonec se oženil a usadil v malém městě a nechal potulný život za sebou. Po traumatické smrti své ženy si slibuje, že už nikdy nebude znovu hrát na onen prokletý nástroj, a vydává se na dalekou cestu, aby vrátil harmoniku jejímu pravému majiteli, svému duchovnímu Mistrovi...
Když jsem začal skutečně milovat sám sebe...
Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, dokázal jsem poznat, že psychická bolest a utrpení je pro mne jen varováním, abych nežil proti své vlastní pravdě.
Dnes vím, že se tomu říká být pravdivý.
Čas má neuvěřitelnou a jedinečnou cenu
K rozhodnutí nesledovat a vůbec nemít televizi přispěl rozchod s manželem a celkový obrat ve vidění světa. Cítila jsem, že svůj život chci a musím pochopit, nechci-li být vláčena něčím a někým. Cítila jsem, že budu muset udělat nějakou viditelnou změnu se svým životem, jednáním, situací, vzhledem, mluvou... prostě čímkoliv, čím bych se odlišila od předchozího života... Chtěla jsem začít nový život a jaksi odříznout TV bylo v tu chvíli asi nejjednodušší...
Sluneční květ Anna
I to, co zdánlivě vypadá jako neřešitelná situace, je pro nás v podstatě velká pomoc. Je to okamžik, kdy je člověk okolnostmi donucen se zastavit a přehodnotit svůj dosavadní život. Nahlédnout skrze závoj iluze a podívat se sám na sebe. Při našem rozhodování někdy potřebujeme povzbuzení, soucítění a pochopení v tom smyslu, proč se nám to vlastně děje. Proč se dostáváme do těch situací a co nám to ukazuje…