Architekti vesmíru XX. (UTAJOVANÉ DEJINY ZEME časť LXIII.)

V roce 1896 objevil M. H. Becquerel radioaktivní rozpad a r. 1905 navrhl poprvé E. Rutherford použít jej ke geologickému datování. Skutečná datování mohla být prováděna až po zkonstruování přesných hmotových spektrografů A. O. Nierem r. 1937. Do té doby existovaly jen metody relativní, kdy se stáří Země stanovovalo z obsahu soli v mořích a přísunu soli v současnosti, z odnosu pevniny řekami, z rychlosti sedimentace a tloušťky sedimentů, z tření u dna moří a vzdálenosti Měsíce, z ochlazování zemského povrchu za předpokladu žhavého a tekutého počátečního stavu, atd. Lord Kelvin (W. Thomson) vypočítal r. 1862 stáří zemské kůry z jejího ochlazování na 100 milionů let s obrovskou tolerancí 20 – 400 milionů let.

Architekti vesmíru XIX. (UTAJOVANÉ DEJINY ZEME časť LXII.)

Je velice nepravděpodobné, že život v celé své složitosti vznikl nahodile. Je to skutečně nepatřičné tvrzení už proto, že dosud neznáme samu podstatu života. Buňky mají neobyčejně složitou strukturu. Není ani nejmenší důkaz k tomu, že by celá, dokonalá buňka mohla vzniknout nahodile. A toto je kardinálníproblém evoluční teorie, která bez dostatečných důkazů přesvědčuje desítky generací o tom, že život vznikl náhodně v jakési „prapolévce“ a také se náhodně mnoho milionů let vyvíjel.

Architekti vesmíru XVIII. (UTAJOVANÉ DEJINY ZEME časť LXI.)

Po potopě bylo nutno obnovit život na planetě, což je v bibli vyjádřeno „návratem království nebeského“. Vzhledem k pronikavé změně klimatu na celé planetě způsobené rozrušením vodního obalu Země a vymizením celoplanetárního skleníkového efektu zmizely gigantické formy života, až na některé výjimky mořských živočichů. Navíc došlo k naklonění zemské osy, což způsobilo nejen vznik ročních období, ale i zalednění obou pólů. Voda, která vypršela z vodního obalu způsobila globální potopu, utopila a bahnem zavalila vše živé.

Architekti vesmíru XVII. (UTAJOVANÉ DEJINY ZEME časť LX.)

Fosilie je částečně nebo úplně zachovalým zbytkem organismu. Pokud se dochová tělo organismu, hovoří se o zkamenělém těle. Pokud se zachová pouze reliéf živočicha nebo rostliny, hovoří se o fosilním otisku. Fosilizace jsou schopny především pevné části organismů, jako jsou ulity a lastury, části kostry, jednotlivé úlomky kostí, zuby apod. Pozoruhodná je i skutečnost, že mnohdy zůstaly zachovány tak jemné orgány jako například oči. Předpoklady pro fosilizaci jsou příznivější, pokud je mrtvý organismus uzavřen do nějakého konzervujícího média a je tak chráněn přístupu atmosférického kyslíku.

Stránky

Top