Architekti vesmíru XII. (UTAJOVANÉ DEJINY ZEME časť LV.)

Shrneme-li dosavadní fakta, můžeme se už pokusit o nástin možné teorie vývoje života na naší planetě. Předně doporučuji vyloučit často používaný termín „náhoda“, protože i Albert Einstein prohlásil, že „Bůh nehraje v kostky“.
Začněme tedy nesporným faktem, že do Sluneční soustavy zabloudila planeta nebo spíše gigantický kosmický komplex, nazývaný Marduk/Nibiru. Civilizace na tomto vesmírném poutníkovi byla vysoce vyspělá a ovládala vesmírné síly natolik, že mohla ovlivňovat i dráhy planet.

Architekti vesmíru XI. (UTAJOVANÉ DEJINY ZEME časť LIV.)

Vraťme se ale zpět do dávných časů. Kde můžeme najít na obloze planetu Marduk? Babylónský stvořitelský epos jasně říká, že planeta Marduk byla vetřelcem, Sumerové jej nazývají Néberu (Panna života), ale také planeta křižovatky nebo planeta přechodů. Podívejme se co nám říká babylónský epos:
Néberu – nechť pevně drží přechody nebes a země tak,
že nahoře i dole je nikdo nepřekročí a na něj každý čekat bude!
Néberu jest jako hvězda, jež na nebi jasně září.
Leží na křižovatce drah a ostatní jen na ni hledí a takto praví:
„Jméno toho, jenž středem moře neúnavně přecházel, budiž Néberu, držitel středu!”

Architekti vesmíru X. (UTAJOVANÉ DEJINY ZEME časť LIII.)

Anunakové byli nebo spíše jsou, podle překladů klínopisných tabulek Z. Sitchinem, obyvatelé planety Marduk, kteří před mnoha lety (údajně před 450.000 lety) přišli, dnes bychom to mohli nazvat invazí, z planety Marduk na Zemi. V sumerských klínopisných textech jsou popsáni jako dobře vyvinuté lidské bytosti, vypadající podobně jako větší lidé - v průměru 3-4 metry vysocí.

Architekti vesmíru IX. (UTAJOVANÉ DEJINY ZEME časť LII.)

Stvoření člověka potvrzuje i moderní věda. Vědci, kteří zkoumali druhý lidský chromosom, zjistili, že na něm mnoho DNA změn vzniklo v relativně krátkém časovém úseku. Od té doby se změny na tomto chromosomu objevovaly jen zřídka, navíc jsou co do rozsahu jen nepatrné. Pro teorii vývoje lidstva respektující nové poznatky se vžívá termín „teorie přerušované rovnováhy“ a znamená, že změny se fakticky udály jako série skoků oddělených dlouhými periodami statického klidu. Za nový pohled na naši minulost vděčíme Evanu Eichlerovi, docentu genomiky na University of Washington v Seattlu, který si posvítil na duplikované DNA sekvence na druhém lidském chromosomu, a který porovnal tyto sekvence s odpovídajícími úseky v genomu opic starého světa.

Stránky

Top