Architekti vesmíru VIII. (UTAJOVANÉ DEJINY ZEME časť LI.)

Návrh byl přijat a Enki spolu se svou sestrou Ninhursag na své základně v Abzu (pod rovníkem v Africe) vytvořili Člověka s využitím svých vlastních genů. ("I učinil bůh Člověka k obrazu svému"). Stvoření Adama je zachyceno na akkadském pečetním válečku. Podle mezopotamských bájí v tom byl háček - tento první člověk - se nemohl sám rozmnožovat (jako to nejde u mezků a mul), takže jeho chov byl náročný. Následovaly další genetické zásahy až vznikl Adapu (Adam), Homo sapiens (cromagnonec) se schopností se sám rozmnožovat. Ten se začal z Afriky šířit po zemi.

Architekti vesmíru VII. (UTAJOVANÉ DEJINY ZEME časť L.)

Ze starých mezopotámských památek můžeme vyčíst kromě teorie o vzniku sluneční soustavy i báje o příchodu „bohů“ na Zemi z bludné planety a to i s časovými údaji o době jejich vlády. Vysvětlit časové údaje sumerského Seznamu králů o enormních časových délkách působení bohů a králů před potopou je možné skutečností, že délka života těchto astronautů by mohla odviset od jejich slunečního roku, který odpovídá 3600 letům pozemským. o by mohl být jeden rok jejich života, pokud bychom vycházeli z pozemských měřítek, že jeden oběh kolem Slunce odpovídá jednomu roku. Židovská tradice uvádí, že jeden den boží trvá 1000 dnů pozemských. V takto pojatých časových intervalech by bylo reálné život do pozemských podmínek přenést, popřípadě jej v nutné míře geneticky upravit.

Architekti vesmíru VI. (UTAJOVANÉ DEJINY ZEME časť XXXXIX.)

V knize autorů Haralda Lesche a Jorna Mullera „Velký třesk - druhé dějství“ jsou uvedeny skutečnosti, kterým vděčíme za vznik života ve vesmíru a na Zemi. Když kvůli pokračujícímu rozpínání vesmíru poklesla teplota asi na 10-27 stupňů Kelvina, nestačila energie v kosmu tvořit supertěžké částice a bosony X se rozpadala na kvarky. Co se stalo vzápětí, patří k největším tajemstvím universa.

Architekti vesmíru V. (UTAJOVANÉ DEJINY ZEME časť XXXXVIII.)

I dnešní oficiální vědecké poznatky se nápadně podobají tomu, co bylo zjištěno v sumerských artefaktech. Před 4,5 miliardy let (i zde jsou miliardy spíše nepravděpodobné) se Země údajně srazila s planetou velikosti Marsu pojmenovanou Theia. Pozůstatek této planety leží dodnes ukryt v zemském jádře. Při nárazu se povrch Země roztavil, avšak Theia dopadla mnohem hůř. Její železné jádro vniklo hluboko do naší planety, zatímco její roztavené horniny byly vyvrženy do vesmíru. Během několika minut přestala Theia existovat. Historie Země tím nekončí.

Stránky

Top