Tuto kapitolu jsem se rozhodl sepsat přibližně rok poté, co se moje kniha „Konec lidstva jako šance“ objevila na internetových stránkách. Hlavním motivem mého rozhodnutí byl fakt, že jsem si krátce předtím přečetl několik knížek renomovaných autorů zaměřených na problematiku klinické smrti, a objevil v nich tolik zmatených a nelogických informací, že jsem na ně prostě „musel“ zareagovat. Byl jsem k tomu vlastně opět, jako už v minulosti několikrát, tak trochu nucen jakýmsi vnitřním přetlakem... a navíc jsem se malinko nudil, jelikož jsem byl pořád ještě „odstaven“ od šíření SLOVA a souvisejících aktivit.

O řadě věcí a problémů uvedených v následujících kapitolách by se v podstatě už ani nemuselo psát, jelikož nyní jim (s velkou pravděpodobností) téměř nikdo nebude věnovat pozornost... a v blízké budoucnosti (po očistě lidstva) nebudou pro změnu existovat!
Vlastně už by stačilo říci jen několik „teplých, lidských slůvek“: „Buď budete ihned a trvale žít podle Slova v Poselství Grálu (čili i Desatera)... nebo už nebudete vůbec!“

Nemoc je narušená harmonie těla a ducha ve vztahu ke Stvoření. Člověk onemocní z mnoha příčin, ale vždy si za to může sám.
Buď platí za to, co nesprávného z hlediska Boží Vůle činí v tomto pozemském vtělení - nebo za to, co páchal v životech minulých. Popřípadě za obojí současně.
Nemoc je důkazem, že neděláte (popřípadě jste nedělali) vždy vše tak, jak by se na dokonalý Boží výtvor (žijící díky Jeho vyzařování a podle Jeho zákonů) slušelo.
Nemoc vám připomíná, že byste se měli do Stvoření opět začlenit a ne jít proti němu. Jinak dopadnete stejně jako po rozběhu hlavou proti zdi, neboť Bůh kvůli vám svoje neměnné zákony předělávat nebude!

V předchozích kapitolách této knihy bylo několikrát konstatováno, že každý z nás si z minulých životů přinesl více či méně nepříjemnou zátěž. Nazývá se karma, neboli osud... a nikdo! se nemůže vyhnout jejímu dopadu. Kdybyste promluvili s lidmi jimž se něco ošklivého přihodilo, byli byste možná překvapeni v kolika případech byli „čímsi“ (popřípadě „kýmsi“) doslova tlačeni do všemožných kritických situací.
A to tak dlouho, než se „to povedlo".