“Budeme-li chtít vyplnit duchovní vakuum vytvořené tím, čím se věda stala, potřebujeme rozvinout zcela rozdílnou znalostní bázi – takovou, v níž jsou prvořadé hodnoty, etika, osobní rozvoj a duchovní růst. Je důležité říci, že i přes ztrátu duchovních kořenů zůstává věda slušným pokusem objevit nová fakta a potvrdit pravost těch stávajících. Nicméně tak, jako dnešní vědci vyvinuli nástroje k proniknutí tajemství fyzických, vědci budoucnosti vyvinou prostředky k proniknutí až za fyzikální hranice.To znamená vývoj dosud nepoužívaných druhů vnímání – v podstatě naše „vnitřní smysly“ – do té míry, ve které budou tak užitečné v hledání znalostí a porozumění stejně tak, jako našich důvěrně známých pět fyzických smyslů.”

“Chceme-li prožívat a pochopit nefyzické aspekty světa a sebe samých, musíme nejprve vyvinout prostředky, jak to učinit. V praxi to zahrnuje rozvoj a používání forem vědomí, které dřímají u většiny lidí. Skutečný proces probouzení a tréninku tohoto „dodatečného vědomí“ není vůbec lehký. Je to stejně komplexní trénink, jako je to i specifický výcvik v tom, být schopen prožívat to, co možná prožíváme pouze náhodně a zřídkakdy ve formě zvláštní zkušenosti. Pokud bychom takový trénink absolvovali, rozsah našeho vnímání by se značně rozšířil a věřím, že by to změnilo naše životy. Myslím, že stojí za to si zkusit představit některé takové změny.”

Dnešní věda je jako dvousečný meč. Na jedné straně poukazuje směrem k realitě. Na straně druhé nevědomky blokuje naši přímou zkušenost s touto realitou. To vyžaduje trochu vysvětlení. Od doby, co Fritjof Capra v roce 1970 napsal Tao fyziky, bylo napsáno mnoho knih, které popisují nápadné paralely mezi skutečností popsanou moderní fyzikou a skutečností popsanou mystiky. Obě hovoří o vzájemné propojenosti, celistvosti, „tanci energie“ a zásadní roli vědomí. Zároveň však věda vede k blokování určitých druhů reality, protože se omezuje pouze na fyzické poznání. Sleduje a studuje pouze fyzické aspekty světa a lidského bytí.