Zápisky z minulých životů: Neuvážený slib (Poznání ve Světle)

Je rok 1721. Su mladý, krásný muž. Jmenuju se nějak na Ž, dál nevím. Je mi dvacet let. Cítím se silný a mám radost ze života. Jdeme bojovat za svou vlast, ale nějak si to neuvědomuju. Je nás hodně. Je to ve Francii. Svítí slunce, vidím jeho zář. Jsem na sebe pyšný. Do války jsem šel dobrovolně. Bojujeme s Němci. Nemůžu dýchat, někdo mě sem střelil (chytá se za krk). Mám tu krev, i na prsou. Mám strach (těžké dýchání). Mrtví mi i nohy, dostal jsem to do páteře. Už nedýchám, jsem smířený s koncem. Před smrtí myslím na maminku, je stará a nevím, kdo se o ni postará. Maminka se o mě bojí, nechtěla, abych šel (pláč).

Zápisky z minulých životů: Konec alkoholika (Poznání ve Světle)

Žiju na kraji vesnice. Je to v severní části Balkánského poloostrova. Je tu hodně zvlněná krajina. Hodně se tu pěstuje obilí, kukuřice a dobytek. Vnímám jak mám zatemněné vědomí. Jde mi jenom o to jak ten alkohol získat. Chodím krást. Obilí a cukr. Kukuřice se podrtí a nechá ve vodě. Mám hrnec na to vypalování, otevřené ohniště s průduchem ve střeše. Chýše je celá zbědovaná. Pár kusů nábytku, police a zvednuté místo na postel. Jsem starší odpudivý muž, je mi 46 let. Jsem takové hnusné, smradlavé hovado. Doma mi dochází alkohol. Musím naklíčit obilí a pak ho vypálit. Jsem odpudivej a lidi mě nemají rádi. Přes den jsem zalezlej, teď je večer. Je šero a já kradu z obilný jámy obilí. Jáma je vymazaná hlínou a vypálená ohněm. Tam se nasype obilí a přikryje slámou. Už je jaro, zásoby se tenčí. Vracím se s obilím domů. Žena zemřela a dítě uteklo hned jak bylo samostatné. Všechno vidím jako v oparu. Třesou se mi ruce, hůř vidím. Piju denně.

Zápisky z minulých životů: Útěk před Slovany (Poznání ve Světle)

Přesouváme se s celým kmenem. Cesta je kamenitá a hrbolatá. Kolem je bujná vegetace. Jsem mladej mužskej, dorůstající kluk. Jdeme v dlouhým zástupu, jsou tu i vozy tažený koňma, na nich je náklad, děti a staří lidé. Vozy jsou cizí, sehnali jsme si je na přesun. Kola drkotají a víří prach. Je nás asi 200, ze skupiny cítím sílu a spolehlivost. Je to celý můj svět, který znám. Většina nás jde pěšky. Na sobě máme oděvy z hrubého plátna, je to jako pytlovina. Oblečení je doplněné různými řemeny a řemínky. V rukou máme různé hole pro podpírání za chůze. Na nohou máme kožené opánky s řemínků. V podstatě prcháme. Potřebujeme se rychle přesunout, protože jsme byli vytlačeni z našeho území. Je to u Dunaje, v dnešním Rakousku.

Zápisky z minulých životů: Prožít si pocit zestárnutí (Poznání ve Světle)

Je to taková zvláštní krajina se skalkama. Jsou tu břízy a jehličnaté stromy. Je časné jaro. Je mi 22 let a jsem chlupatější, ale ne zase moc. Jsem na lovu (říhání). Ženu se za nějakým zvířetem, které vypadá jako jezevec. Už pár hodin ho pronásleduju. Je to menší a rychlý zvíře. Je mezi kamenama. Vždycky se někam schová a já vymejšlím jak ho odtama dostat. Je to zábavný, ještě jsem se k němu nedostal tak blízko abych ho zapích. Lovím ho proto, že je symbolem síly a já ho hodlám přinést ženě se kterou chceme spolu bydlet. Žádné obřady se nedělají, domluví se to a žije se spolu. Cítím svou sílu a radost z pohybu.

Stránky

Top