Smysl života

Až na výjimky, kdy jsou mé články reakcí na konkrétní situaci či názor, snažím se přezkoumávat teorie a někdy i tzv. obecně platné názory a hledat možná alternativní vysvětlení některých zdánlivě nepochybných a hlavně zažitých principů. Přitom si zdaleka nekladu sebemenší nárok na nějakou absolutní pravdu, ale snažím se o předložení možných variant tak, aby čtenář mohl získat širší pole informací a díky tomu být i svobodnější. Většinou začínám logickou analýzou a ze vznikajícího logického nesouladu se snažím vytvořit teorii, která by logice neodporovala, což ještě samozřejmě nevypovídá nic o její pravdivosti. Je mnoho lidí, kteří se absolutně nezabývají otázkou smyslu života. Na druhé straně je rovněž stále dost lidí, kteří tuto otázku a její zodpovězení považují za velmi důležitou i z toho pohledu, že řešení významně ovlivňuje jejich hodnotovou stupnici, životní postoje a tím i jejich životní orientaci, jednání a chování.

Jak překonat stagnaci ve vývoji

Stále více lidí se snaží o vlastní duchovní vývoj, přičemž narážejí na různé překážky, bloky a bariéry a občas (možná spíše často) se dostávají do situace, kdy mají pocit, že stagnují. To mě přivedlo na myšlenku převést svůj názor k této problematice do článku, protože již několikráte jsem tuto otázku řešil s konkrétními lidmi ústně. V prvé řadě považuji za vhodné upozornit, že pocit stagnace je jevem zcela běžným a řekl bych, že pro většinu lidí zcela zákonitým, což je ovlivněno několika faktory.

Je naše společnost připravena na výrazné změny?

Myslím, že není pochyb, že většina občanů naší země již po výrazných změnách touží. Pokud bychom však provedli výzkum, jak si dané změny představují, tak se trochu obávám, že opět většina se nebude lišit od představ mas provádějících „revoluce“ v arabských zemích. Jsem přesvědčen, že na rozdíl od občanů arabských zemí, je většina lidí u nás podstatně více v obraze o tom, co je „shnilého ve státě Českém“. Dokonce bych řekl, že panuje i relativně dostatečná shoda v tom, co lidé nechtějí.

Vliv genetické výbavy, prostředí a duše – naše nové role

Existuje velmi mnoho různých tu více tu méně vzájemně si odporujících teorií a názorů na roli genetické informace, vlivu prostředí a inkarnované duše v procesu utváření a formování konkrétní lidské bytosti. Většinou je preferována pouze jedna ze složek a druhým je přičítán pouze menší či zanedbatelný vliv. Ortodoxní materialistická věda duši ani neuznává a tak logicky neuznává ani její vliv. K plnému pochopení je však nutno chápat všechny tři složky v jejich komplexnosti a vzájemných vazbách a bez podceňování kterékoliv z nich a přeceňování jiné. Pokusil jsem se podívat na tuto oblast co nejkomplexněji (při nutné míře zjednodušení i vzhledem k délce článku) a rovněž z trochu jiných úhlů než je běžné. Myslím, že pochopení těchto procesů má i význam pro práci na sobě.

Stránky

Top