Curiosity upgradePřestože průzkumné vozítko Curiosity rejdí po povrchu Marsu od roku 2012, skupina expertů na něm nyní na dálku vytvořila nový přístroj. Využili k tomu několik akcelerometrů, které slouží k navigaci. Přesně je překalibrovali, aby mohly fungovat jako gravimetr, přístroj pro měření gravitace. Akcelerometr je běžný přístroj, který najdeme v každém chytrém mobilu. Měří velikost a směr zrychlení, takže z jeho údajů umíme určit dráhu pohybu, klíčový údaj pro stanovení polohy. Pomocí nového gravimetru proměřila Curiosity gravitaci kráteru Gale a hory Aeolis Palus v jeho centru. Oproti očekávání byla nižší, což znamená, že horniny v místě měření nedosahovaly předpokládané hustoty. Standardně probíhají gravimetrická měření z družic na oběžné dráze, nicméně s nízkým rozlišením. Pro závěry o geologickém výboji kráteru Gale bylo nutné provést měření v místě. „Curiosity v podstatě získala po šesti a půl letech nový vědecký přístroj. Umožní získat nové informace o tom, co je pod povrchem Marsu, způsobem, na který vozítko nebylo projektováno. Je mnoho způsobu jak vozítko využít, protože v podstatě jde o velkou komplexní bednu s elektronikou. Možná na Curiosity čekají další vědecké přístroje na svůj objev,“ soudí Kevin Lewis z Johns Hopkins University. Novinky z Akademonu, viac na www.akademon.czSt, 06/02/2019 - 23:19
Neurony opravujíLidský mozek disponuje specializovanou soustavou neuronů, která identifikuje drobné chyby při naší činnosti a napravuje je. Nachází se na dvou místech ve střední části prefrontální kůry (angl. medial frontal cortex), části mozkového kůry za čelem. EEG a tenké elektrody voperované přímo do mozku zachytily aktivaci těchto nervových buněk bezprostředně poté, co uděláme chybu, např. stiskneme nesprávné tlačítko na mobilu. Původním cílem výzkumu bylo sledovat epileptická ložiska v mozku pomocí voperovaných elektrod. Není neobvyklé, že vědci objeví něco jiného, než začali zkoumat: https://bit.ly/2CRXNBA

„Všichni známe ten pocit, když uděláme chybu a rychle si to uvědomíme. Např. když píšeme a stiskneme chybné tlačítko na klávesnici, uvědomíme si omyl, aniž bychom chybu zahlédli na obrazovce. ... Nyní víme, které neurony za to zodpovídají, a začínáme více rozumět, jak aktivita těchto neuronů pomáhá měnit naše chování a opravovat chyby,“ upřesňuje Ueli Rutishauser z CALTECHu v kalifornské Pasadeně.

Jako generátor drobných chyb sloužil Stroopův test. Pokusná osoba má identifikovat barvu napsaného slova. Je-li vytištěné odlišnou barvou, než jaký má význam, rychlost správné identifikace barvy klesá. Automaticky čteme význam slova. Novinky z Akademonu, viac na www.akademon.cz
So, 05/01/2019 - 18:32
Zimní je lepšíTrvalý zimní čas je zdraví prospěšnější než stálý letní, tvrdí experti z Fyziologického ústavu Akademie věd ČR. „Vědecké důkazy, které jsou v současné době k dispozici, naznačují, že zavedení trvalého standardního tj. „zimního“ času je nejlepší volbou pro veřejné zdraví. Ponechání celoročně ST zajistí lidem v zimě více expozice rannímu světlu a v létě budou lidé méně vystaveni večernímu světlu. Tím se lépe synchronizují jejich biologické hodiny a spánek bude nastaven na dřívější dobu ve vztahu k pracovní době a školnímu času. Lidé budou celkově psychicky zdravější a pracovní i školní výkony se zlepší,“ zdůrazňuje Alena Sumová, vedoucí oddělení chronobiologie ve Fyziologickém ústavu Akademie věd ČR.

Pod tiskovým prohlášením je podepsána i prof. Helena Illnerová, bývalá předsedkyně Akademie věd ČR a přední odbornice na cirkadiánní rytmy. Se svým týmem jako první na světě odhalila, že tvorbu hormonu melatoninu ve žláze šišince mozkové (epifýze, angl. pineal gland) řídí biologické hodiny v mozku (viz obr.: https://bit.ly/2Bu1zQB). Trvalé zavedení zimního času podporuje i naše vláda. Shodné stanovisko zastávají i příslušné evropské odborné společnosti. Zimní neboli standardní čas odpovídá času astronomickému, kdy Slunce je na nejvyšším bodu své dráhy v poledne.

Chronobiologie zkoumá vliv denních (cirkadiánních) rytmů a sezónních změn na živé organismy. Za objev molekulárního mechanismu, který řídí cirkadiánní rytmus, byla v loňském roce udělena Nobelova cena. Novinky z Akademonu, viac na www.akademon.cz
So, 24/11/2018 - 03:35
Plutologovémodelují duny.. Na snímku povrchu planety Pluto pořízeném sondou New Horizons překvapivě rozeznáme zřetelné duny: https://bit.ly/2Q2YaNB Jak vzniká písek na planetě, jejíž povrch tvoří zmrzlý dusík se stopami methanu a oxidu uhelnatého? Z povrchu planiny Sputnik (Sputnik Planitia) i hor kolem ní methan CH4 sublimuje za teploty - 230 oC a později v atmosféře znovu mrzne a vytváří zrníčka o velikosti 200 až 300 mikrometrů. Slabé větry v atmosféře o hustotě tisíciny pozemské stačí k tomu, aby je odfoukly. Nízká gravitace trpasličí planety je nakonec přitáhne zpět k povrchu. Při dopadu vyrazí již ležící zrníčka vzhůru do atmosféry. Po krátkém poskoku dopadnou o kousek dál a proces se opakuje. Saltace, jak tento pohyb v tekutině nazýváme, vytváří ze sypkého materiálu duny i na Zemi. Mechanismus vzniku dun na Plutu uvidíme na následující animaci: https://bit.ly/2qgv0zt

Plutologové odhadují, že jde o útvary poměrně mladé, staré nanejvýš půl milionu let. „Výrazně nižší gravitace Pluta a extrémně nízký atmosférický tlak znamenají, že rychlost větru dostačují k transportu usazenin může být 50 x nižší. Teplotní gradient ve vrstvě zmrzlých zrníček rovněž hraje důležitou roli při nastartování saltace. Zjistili jsme, že kombinace těchto procesů vytváří duny za normálních, každodenních větrných podmínek na Plutu,“ shrnuje výsledky výzkumu Dr.Eric Parteli z Universität zu Köln. Míněno 50 x nižší než na Zemi. Rozměry dun 400 až 1.000 m nejlépe odpovídají usazování zrníček o rozměrech 200 až 300 mikrometrů větrem o rychlosti do 10 m/s. Kromě Země a Pluta nacházíme ve Sluneční soustavě duny ještě na Marsu, Venuši, Titanu a kometě 67P/Churyumov-Gerasimenko. Novinky z Akademonu, viac na www.akademon.cz
Po, 29/10/2018 - 23:15
Všechno pohltímNeuvěřitelných 85% dopadajícího viditelného světla přemění na elektrickou energii fotoelektroda, kterou sestrojili experti z japonské Hokkaidské univerzity v Sapporu. 100 nm silný zlatý film pokryli vrstvou polovodivého oxidu titaničitého TiO2 o tloušťce 30 nm. Na povrch hustě nasázeli nanočástice rovněž ze zlata (viz obr.): https://bit.ly/2RlA0Pp Spodní zlatá vrstva funguje jako zrcadlo, které po osvícení vytvoří se zlatými nanočásticemi rezonátor zachycující dopadající světlo.

Skutečný vzhled fotoelektrody týmu prof. Misawy, Xu Shi et al., Enhanced water splitting under modal strong coupling conditions, Nature Nanotechnology (2018). Mezi nanočásticemi a zlatou vrstvou vznikají silně absorbující plazmony, což jsou společné vibrace volných elektronů v pevných látkách. Popisujeme je formálně jako virtuální (pomyslné) částice. Zařízení absorbuje viditelné světlo tak silně, že na pohled je černé, jak vidíme na obrázku. Fotony pohlcené nanočásticemi zlata excitují elektrony, které přecházejí do vrstvy oxidu titaničitého a mohou se podílet na dalších chemických reakcích či výrobě elektřiny. V popsaných experimentech je vědci využili ke štěpení vody na vodík a kyslík.

„Naše fotoelektroda úspěšně vytvořila nový stav, ve kterém plazmon silně interaguje s viditelným světlem zachyceným ve vrstvě oxidu titaničitého, což umožňuje, aby nanočástice zlata absorbovaly široký rozsah vlnových délek. Účinnost přeměny světelné energie je 11krát vyšší než u systémů bez rezonátoru,“ vysvětluje šéf vědeckého týmu prof. Hiroaki Misawa. Novinky z Akademonu, viac na www.akademon.cz
St, 03/10/2018 - 03:48
Tiskněte zvukemNasazení zvukových vln výrazně rozšiřuje možnosti tisku.Tradiční ink-jet tiskárny pracují s inkousty zhruba do desetinásobku viskozity vody. Elektrohydrodynamický tisk (electrohydrodynamic printing) není takto omezen, zato vyžaduje inkoust určitých elektromagnetických vlastností. Prof. Jennifer Lewis z Harvard University vyzdvihuje výhody nové metody, jejíž vývoj vedla: „Využitím zvukových vln jsme vytvořili novou technologii, která umožňuje tisk nesčetných materiálů pomocí kapky na přání.“ Možnosti akustoforetického tisku (acoustophoretic printing) jsou rozsáhlé. Může se např. podílet na vzniku nových materiálů i vytváření biologických tkání. Pomocí kapiček kovu lze vytvářet i jednoduché třírozměrné struktury.

Základem je tryska umístěná v dutině rezonátoru. Zvukové vlny, jejichž silové působení asi stokrát převyšuje gravitaci, odervou od ústí trysky kapku tiskového inkoustu požadované velikosti. Na začátku videa vidíme tisk medovými kapkami. Požadavky limitující vlastnosti kapalného inkoustu fakticky neexistují. Porovnání prostého odkápnutí medu gravitační silou (vlevo) a akustoforetické odtržení kapky (vpravo) najdeme na tomto videu pro trysku o průměru 70 mikrometrů: https://www.youtube.com/watch?v=FCbxfe9F6fs Novinky z Akademonu, viac na www.akademon.cz
St, 05/09/2018 - 23:18
HorninotvornýNejstarší horninou na Zemi je rulový skalní výchoz poblíž řeky Acasta v kanadském Severozápadním teritoriu, který dosahuje stáří kolem 4,031 miliardy let. Nese pojmenování Acasta Gneiss. Jako přeměněná (metamorfovaná) hornina vznikl působením teploty a tlaku na původní materiál. Netypické složení a struktura naznačují, že přeměna proběhla za vysoké teploty a poměrně nízkého tlaku, tedy v povrchových vrstvách zemské kůry, nejspíš při dopadu obrovského kosmického tělesa.

„Ohřátí na 900°C za takových tlakových podmínek vyžaduje skutečně drastické působení. Myslíme, že horniny Acasta jsou jediným známým důkazem mimozemského bombardování, které charakterizovalo prvních 600 milionů let existence naší planety,“ shrnuje Tim E. Johnson z Curtin University v australském Perthu. Obr: https://bit.ly/2vPNMRl Novinky z Akademonu, viac na www.akademon.cz
Št, 16/08/2018 - 15:41
Čo Vám na portáli chýba? ›› redakcia@cez-okno.net

Stránky

Top