V Grónskunalézáme stopy vzestupu a úpadku středomořských civilizací. Stříbro, klíčový mincovní kov starověku i středověku, získávali redukčním tavením minerálu galenitu, obdobně jako dnes železo. Chemicky jde o sulfid olovnatý PbS, který může obsahovat tolik stříbra, že jeho zpracování má smysl. Olovo při tavbě unikalo do ovzduší ve značném množství. Šlo o největší starověký zdroj emisí. Díky vzdušnému proudění dosáhly emise z Pyrenejského poloostrova Grónska, kde se usazovaly a zůstaly zachovány ve vrstvách narůstajícího ledu: https://bit.ly/2tcaUHK

21.000 chemických analýz vrstev ledu z let 1.100 př. Kr až 800 po Kr. z celkem 18 vrtů ukázalo, že koncentrace olova přesně koreluje s historií Středomoří. Nejprve pozorujeme vzestup související s fénickou a později kartaginskou kolonizací, následovaný vzestupem Říma. Krize Římské republiky v posledním století př. Kr. způsobila prudký pokles těžby. Následovalo 200 let prosperity římského míru (Pax Romana), což jeden z autorů výzkumů, prof. Andrew Wilson z Oxford University, komentuje: „Téměř čtyřnásobné množství olověných emisí v první dvou stoletích Římského císařství v porovnání s posledními desetiletími republiky ukazuje podstatný hospodářský růst pod císařskou vládou.“

Rozkvět ukončil Antoninův mor (nejspíš neštovice nebo spalničky) v letech 165 až 180 po Kr. a krize Říma ve 3.století po Kr. Stejných hodnot emisí jako ve vrcholném období císařství dosáhla Evropa až v raném středověku o více než 500 let později. Podstatný pokles emisí způsobil i Cyprianův mor, epidemie neštovic v letech 249-262 po Kr. Nedostatek lidí tehdy těžce postihl hospodářství i armádu.

Nejstarší znečištění z emisí při výrobě stříbra v Evropě najdeme v rašeliništi Crveni Potok v Srbsku. Je staré téměř 6.000 let. Novinky z Akademonu, viac na www.akademon.cz
Pi, 15/06/2018 - 23:58
Přečíst myšlenkuKombinace zobrazování mozku pomocí jaderné magnetické rezonance a umělé inteligence možná zachrání životy sebevrahům. Jednoduchým experimentem lze vytipovat lidi se sebevražednými tendencemi. Funkční magnetická rezonance je moderní neinvazivní metoda umožňující sledovat odezvu mozku na vnější i vnitřní podněty. Je založena na magnetických vlastnostech atomových jader. Vychází z jednoduchého předpokladu, že zaměstnané oblasti mozku budou více prokrvené, takže jejich chemické složení je nepatrně odlišné od neaktivních částí. Detailní informace o fungování mozku magnetická rezonance nepřináší, říká nám pouze kde, nikoliv jak.

Psychiatři sledovali odezvu mozku v reakci na sedm výrazů: smrt, krutost, potíž, bezstarostný, dobrý a chvála. Pokus proběhl v angličtině ve Spojených státech, takže skutečně použité termíny zněly death, cruelty, trouble, carefree, good a praise. Umělá inteligence ze 17 lidí se sebevražednými sklony, který předem odhalila pozorování psychiatrů, rozpoznala 16. Z kontrolní skupiny o stejném počtu bezproblémových osob byl nesprávně označen pouze jediný člověk.

„Testy s více subjekty nyní přesněji určí použitelnost a spolehlivost metody předpovědi sebevražedných tendencí. V budoucnu by mohlo jít o způsob, jak odhalit změněné a často zkreslené myšlení, které tak často charakterizuje lidi se sebevražednými myšlenkami,“ uvádí spoluautor výzkumu David Brent ze School of Medicine (lékařské fakulty) University of Pittsburgh. Na obrázku vlevo: https://bit.ly/2kVqbZr pořízeném funkční magnetickou rezonancí vidíme rozdíly ve fungování mozku člověka se sebevražednými sklony a vpravo mozku zdravého.

Magnetická rezonance je úžasná metoda, která zachránila zdraví i život mnoha lidem. Díky ní získáme informace o měkkých tkáních, které na rentgenovém snímku příliš jasně nerozeznáme. Nicméně údaje o reakci našich mozků na různé stimuly znamená průlom do našeho největšího soukromí, do nitra našich hlav. Těžko čekat, že nebudou zneužity k manipulaci s námi. Novinky z Akademonu, viac na www.akademon.cz
St, 06/06/2018 - 13:00
Mikrobiologie v...Do soukromí vstupuje nyní nejen elektronika, ale i analytická chemie a mikrobiologie. Rozsáhlý vědecký tým z University of California at San Diego studuje stopy chemikálií a mikroorganismů z pokožky, jaké zanecháváme ve svém okolí. Náš životní styl určuje, co na své kůži najdeme a můžeme přenést na předměty, se kterými přicházíme do styku. Bakterie lze přesně určit standardními postupy na základě jejich DNA, pro samotné sloučeniny poslouží chromatografie.

Na obrázku: https://bit.ly/2I59EPR vidíme výsledky experimentu, při kterém vědci sledovali působení čtyř pokusných osob (V1 - V4) v jedné místnosti a analyzovali, kde zanechaly jaké stopy.

„Existuje řada způsobů, jak vyšetřovatelé hledají odpověď na otázku: Kdo tu byl? Patří mezi ně analýza DNA, snímání otisků prst a výslech svědků. Kombinací mikrobiologických a chemických stop jsme vytvořili další metodu...“ říká člen výzkumného týmu C.A.Kapono. Z forenzního hlediska půjde o značný přínos, na druhou stranu vzniká další technologie pro špehování. Sotva můžeme očekávat, že použití nové metody zůstane trvale pouze v rukách policie. Doposud tomu nikdy tak nebylo. Novinky z Akademonu, viac na www.akademon.cz
Ut, 01/05/2018 - 21:53
Neodhalitelné t...Genetika tajemství zpravidla odhaluje, ale teď jedno vytvořila, navíc neodhalitelné. Archeologové v jihoněmeckých hrobech z doby asi přes 1.500 lety nacházejí pozůstatky lidí s abnormálně prodlouženou lebkou. Zjevně díky umělému tlaku, jakému byly vystaveny v časném dětství. Analýza genomu odhalila, že jde o pozůstatky lidí, kteří byli od ostatní tehdejší populace odlišní i jinak. Šlo o ženy s hnědými očima a tmavými vlasy původem z Balkánu. Jejich sousedé byli modroocí blonďáci. I způsob pohřbu a výbava hrobů dlouholebých jsou velmi podobné.

„Dnes je obtížné zjistit, proč tehdy prováděli tento komplikovaný postup. Je pravděpodobné, že šlo o napodobování určitého ideálu krásy nebo k označování příslušnosti ke skupině,“ soudí Michaela Harbeck z Staatssammlung für Anthropologie München. Na obrázku zleva doprava vidíme silně, středně a vůbec nedeformovanou lebku z bavorského archeologického naleziště: https://bit.ly/2GuSlE4 (foto Staatssammlung für Anthropologie und Paläoanatomie München). Novinky z Akademonu, viac na www.akademon.cz
Ut, 03/04/2018 - 23:44
Mumie není mimo...Za opuštěným kostelem v chilské poušti Atacama nalezl roku 2003 Oscar Muñoz kožený váček s překvapujícím obsahem. Uvnitř ležela asi 13 cm dlouhá mumie odpovídající konvenční představě mimozemšťana: podlouhlá lebka a velké šikmo uložené oční důlky. Místo běžných dvanácti párů žeber jich měla jen deset a celkové utváření končetin bylo neobvyklé. Přestože vzrůst odpovídal lidskému plodu, kosti dle stáří náležely dítěti osmiletému. Mumii jménem Ata, jak byla podle místa nálezu v poušti Atacama pojmenována, vidíme na obrázku: https://bit.ly/2DT76OW (foto Emery Smith, S.Bhattacharya et al., Whole-genome sequencing of Atacama skeleton shows novel mutations linked with dysplasia, Genome Res. March 22, 2018, doi: 10.1101/gr.223693.117).

Analýza genomu prokázala nade vší pochybnost, že Ata je člověk ženského pohlaví. Její DNA je z 98% naprosto shodná s lidskou. Zbývající dvě procenta tvoří zcela rozložené, a tudíž neanalyzovatelné části řetězce DNA. Podle podobností v genomu pochází Ata z místní populace. Jde nepochybně o pozůstatky mrtvě narozeného dítěte nebo novorozence zemřelého asi před 40 lety. Malformace způsobila řada mutací. Zatím se podařilo nalézt čtyři v genech odpovídajících za vývoj kostí a dvě v genech kódujících produkci důležité součásti pojivových tkání, bílkoviny kolagenu.

Poté, co bylo lidství Aty mimo veškerou pochybnost prokázáno, domnívá se šéf výzkumného týmu Garry P. Nolan ze Stanford University, že “její pozůstatky by měly být převezeny zpět do vlasti a pohřebeny v souladu s tradici místních lidí.“ Novinky z Akademonu, viac na www.akademon.cz
Ne, 25/03/2018 - 22:05
Tajemství svatyněPodivuhodné tajemství proslulé antické svatyně Ploutonion (Plutonium) odkryli nedávno archeologové ve spolupráci s geology. Starořecký geograf Strabón o ní napsal: “Každé zvíře, které vstoupí dovnitř, čeká okamžitá smrt. Vhodil jsem tam vrabce a okamžitě vydechli naposledy.“. Musíme ještě doplnit, že kněžím, kteří obětní zvířata odváděli do nitra svatyně, nic nehrozilo. Takové divadlo muselo obyvatele tehdejšího světa přesvědčit, že vskutku jde o vchod do podsvětí. Neshodli se pouze, zdali z něj vychází smrtící dech samotného vládce podsvětí Háda, nebo pouze strážce vchodu, tříhlavého psa Kerbera. Ploutonion leží poblíž antické Hierapole v jihozápadním Turecku, 20 km severně od současného města Denizli. Jeho ruiny vidíme na obrázku: http://bit.ly/2FGnvek (foto Ömerulusoy, CC BY 3.0, via Wikimedia Commons).

Jak potvrdil nedávný geologický průzkum podloží před několika lety odkryté svatyně, leží pod ní dutina, v níž koncentrace oxidu uhličitého dosahuje 91%. Pomalu uniká ven, a protože je podstatně těžší než ostatní plyny ve vzduchu, míchá se s nimi pomalu a vytváří před vchodem vrstvu s nedostatkem kyslíku. Koncentrace CO2 v ní normální atmosférická koncentrace oxidu uhličitého je 0,04%dosahuje 4 až 53%?, podle výšky nad zemí a teploty okolí. Přes noc a po ránu je tak vysoká, že se v ní zadusí stojící člověk. Když slunce plyny prohřeje, mísí se rychleji, takže nebezpečná zůstane oblast dostatečně vysoká, aby se v ní zadusilo zvíře, nikoli zpříma stojící člověk. Zdrojem nedýchatelného plynu je tektonická porucha hlouběji v zemi. Novinky z Akademonu, viac na www.akademon.cz
So, 10/03/2018 - 20:40
Neprůstřelné dřevoDřevo může dosáhnout pevnosti oceli. Vařením v roztoku hydroxidu sodného NaOH a siřičitanu sodného Na2SO3 rozpustíme část ligninu a hemicelulózy, takže podlí nejpevnější části, polysacharidu celulózy, výrazně vzroste. Jde o velmi podobný proces, jakým začíná výroba papíru. Rozdílné je až stlačování na pětinu původní tloušťky za teplotky kolem 65°C, čímž dosáhneme destrukce buněčných stěn. Řetězce celulózy přijdou do těsného kontaktu a strukturu materiálu zpevní nově vznikající vodíkové můstky mezi nimi. Na snímku elektronového mikroskopu vidíme rozdíl mezi normální strukturou dřeva (nahoře) a dole po jeho zhutnění (foto University of Maryland): http://bit.ly/2BukF9W

Pevnost upraveného dřeva je srovnatelná s ocelí i titanovými slitinami, avšak spotřeba energie na výrobu je výrazně nižší. V první fázi výroby ho lze ohýbat i tvarovat. Liangbing Hu, vedoucí týmu vynálezců z University of Maryland, doplňuje: „Měkká dřeva jako balza nebo smrk, která rostou rychle s menšími nároky na prostředí, mohou v nábytkářství nebo stavebnictví nahradit tvrdá dřeva jako teak.“ Novinky z Akademonu, viac na www.akademon.cz
Št, 15/02/2018 - 03:06
Čo Vám na portáli chýba? ›› redakcia@cez-okno.net

Stránky

Top