Beltine býval jedním z nejdůležitějších svátků v celém keltském světě. Býval to svátek natolik oblíbený, že jeho tradice nebyla zlomena ani přicházející římskou či germánskou nadvládou, ani po staletí trvající snahou křesťanské církve. V různé, víceméně zdeformované podobě lze vystopovat tradice tohoto svátku v oslavách Valpružiny noci, zvyku "pálení čarodějnic", lidových májových veselicích a dokonce i "moderním" odborářském svátku práce (přičemž původně květinami ozdobené domy a opentlené proutky vystřídaly prapory a transparenty).

Někdo tomu říká „čarodějnice“. Noc z 30. dubna na 1. května má svojí nezastupitelnou magickou atmosféru. A tak, když to počasí dovolí, tak ani já nevynechám oheň.

Jen pár svátků nebo lidových zvyků má u nás tak silnou odezvu mezi lidmi jako každoroční "pálení čarodějnic". Možná právě proto, že ho nikdo nenařizuje a hromadně neorganizuje. Všichni si jistě vybaví větší či menší vatry hořící snad v každé obci. Stejně tak bohužel i už tradičně zvýšenou aktivitu hasičů a sanitek, které vyjíždějí k požárům a popáleninám. Kde se ale vzal tenhle zvyk? Víte to?

Beltaine (také Filipojakubská noc, Valpuržina noc, pálení čarodějnic) se odehrává v noci z 30. dubna na 1. května. Jedná se o velmi starý a dodnes živý lidový zvyk a zvláštní svátek. Oslavuje příchod jara a tepla, zrození a lidé se připravují na to, že budou po zimě zase hospodařit na poli. Svátek je spjatý s bohem Belenem a také s ohněm – slovo Beltine znamená v překladu zářící oheň či Belenův oheň. Oheň zde může mít symbolický význam, v keltském kalendáři totiž začíná světlá polovina roku (větší slunce – an ghrian mor).